|
Reformu potřebujeme, protože je nutná. Abrakadabra.
náměstek ministra zdravotnictví MUDr. Pavel Hroboň:
Edt 21.5.08 Zdravotní pojišťovna se třeba rozhodne, že zřídí call-centrum. Nejen abyste se mohli ptát na pojištění, když jedete pracovat do Ameriky, ale abyste mohli zavolat třeba s tím, že vás bolí hlava, máte teplotu 37,5 - je lepší volat pohotovost, nebo se vyležet a zítra jít k praktikovi? To jsou věci příjemné pro klienty a mohou pojišťovnám ušetřit docela dost peněz.
(v
rozhovoru pro HN
16.5.2008)
Práce v Americe, na diagnózu call centrum ... hmm.
Edt 27.5.08 "Pro bezpečnost systému je otázka propojení zdravotní pojišťovny a poskytovatele
zdravotních služeb nejzávažnější," připustil i náměstek ministra zdravotnictví
Pavel Hroboň.
(Rozhovor na Aktuálně 27.5.2008)
Tak přece?
Proč zrovna takovou reformu?
"Reforma je nutná, na tom se shodnou všichni," zní dokola odpověď reformátorů. Ale taková?
Na tom se všichni neshodnou.
Smyslem těchto stránek je upozorňovat na rizika reformy zdravotnictví v režii ministra Tomáše Julínka. A klást otázky.
Otázka číslo jedna je, proč vytváří prostředí podporující majetkové propojení pojišťovny, poskytovatelů a ostatních dodavatelů?
Proč nahrává vzniku koncernů ovládaných v lepším případě evropským nebo americkým kapitálem, které budou v postavení místních
monopolů?
Proč vytváří systém, jehož jedinou
řídicí veličinou bude zisk akcionářů?
Takový systém bude nutně tlačit na zvyšování pojistného a snižování úhrad, to je snižování kvality péče.
Důsledkem bude to, že soukromý byznys nakonec bude stanovovat mantinely státu a podmínky poplatníkům (např. výši zdravotní daně), namísto aby stát stanovoval mantinely byznysu.
Reformátoři něco slibovali před volbami, něco sdělují veřejnosti na povrchu infomačního balónu a něco píší do zákonů. Sdělení z různých informačních vrstev se liší.
Ve "Smlouvě pro Českou republiku"
se dočteme:
"Finanční spoluúčast ve zdravotnictví se nebude povinně zvyšovat. Zachováme ústavní právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění."
Hle, jaká prefíkanosť: bezplatná péče. Však si ještě rádi
spoluúčast zvedneme dobrovolně.
S charitou se končí!
Udržení kvality péče smlouva neslibuje.
Propaganda reformy mimo jiné kritizuje např. současnou nemožnost připlatit si nadstandardní péči, nabízí, že si
"každý může vybrat zdravotní pojišťovnu, zdravotní plán a výši spoluúčasti."
Slibuje zlepšení péče v konkurenčním prostředí (které místními monopoly nejspíš zlikviduje) a garantuje místní dostupnost a že prý posílí postavení pacienta
(viz).
Ani slovo o standardech péče ze zákona.
Návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění v dubnovém paragrafovém znění pojem nadstandard neobsahuje, naopak zavádí pojem "standardní" a "základní" zdravotní plán, tedy jakýsi standard a podstandard. A natvrdo vám - jste-li podstandard - k
Cikrtnému
napálí pětistovku za ambulatní vyšetření, a k 60 Kč za ubytování ještě pětistovku za den v nemocnici a 30 procent ceny léků (paragraf 59).
Jistě: ještě to není hotové, do nejbližší novely budou fungovat omezující paragrafy a záleží na zdravotním plánu, který si vyberete.
Návrh nabízí - dost nepřehledně - tyto kombinace plánů: základní (to je ten pětistovkovými doplatky), standardní (bez doplatků), se spoluúčastí (nižší pojistné), bez spoluúčasti a řízenou péči.
Z návrhu vůbec není jasné, jak např. zajistí slibovanou
místní dostupnost
nebo který z typů plánu pokryje současná výše pojistného:
- Vyjde to na základní plán se spoluúčastí a řízenou péčí?
Nebo Julínek dostane záchvat neanetické laskavosti a vyskene nám za současné pojistné plán standardní bez spoluúčasti?
- Budou sazebníky už v zákoně?
- Stanoví zákon jen minimální platbu? Nebo maximální?
- Rozhodnou pojišťovny?
- Kdo bude vytvářet standardy péče - pojišťovny?
- Jak to, že se stát zbavuje odpovědnosti za daň, kterou nařizuje?
Je toho dost, z čeho ještě budeme překvapeni...
|